Grace (2014)

Grace je podprůměrný exorcist film o posednuté dívce, která sem tam něco vidí, sem tam něco špatného udělá, ale hlavně řeší svůj vztah s matkou, knězem, atd... Je to děsně nezajímavé, bez atmosféry a nudné. Škoda protože premisa není špatná. Film je zajímavý snad jen tím že je točený POV neboli pohled z první osoby, to mohlo vyniknout, ale ne je to i tak nezajímavé. A to neustálé kňučení mě začalo ke konci silně srát.

Natočit film o posedlosti z pohledu posedlé osoby nebyl špatný nápad. Z děje se zdá, že zbožné děvče propadlo ďábelskému vlivu, když si poprvé v životě nalíčilo ústa rtěnkou. To, že je „povrchová úprava“ žen dost démonickou záležitostí, dobře vytušili křesťané. Šimon Lomnický z Budče (1552–asi 1623) proti krášlení žen takto brojí: „Že jest převelmi divná věc, kterak se to mezi křesťany trpí, aby ženy, a zvláště ty nepoctivé nevěstky, takovou svobodu k okrášlení sebe měly a tudy mnohých duše zabíjely. Ježto mnohá ta šlundra tak se pěkně ufifluje, uhladí, přistrojí, nu, řekl by někdo, že není kurva, ale paní korouhevná. Kdyby někdo udělal jámu na cestě a něčím ji přikryl, aby lidé do ní padali, toho by se mu netrpělo. Nevěstka pak to jest ta jáma hluboká, drahým rouchem po svrchu přikrytá, do kteréž mnozí padají, netoliko o tělo, ale také o duši i ostatek přicházejí. Však jim skoro žádný k tomu nic neříká.“ Spěchám případné čtenářky uklidnit, že ženy – pokud nejsou křesťankami – se nemusí kosmetiky bát. Ďábel má dnes jiné starosti a i ty křesťanky občas posedne jenom z úcty k tradici. V tom filmu to pak už ovšem jde šupem. Slečna ve svých osmnácti letech poprvé v životě ochutná pivo a záhy i kořalku na o tak dále, vše ďáblu ku radosti. Ostatní recenzenti zde už dostatečně probrali klady i zápory tohoto filmového díla, takže nebudu plýtvat slovy. Jenom poznamenávám, že slečnina nábožensky fanatická babička se mi jevila jako mnohem děsivější než ďábel.

Grace je nadprůměrným hororem o posedlosti, který je k tomu představen v netradičním pojetí, a to z pohledu hlavní protagonistky. Chvíli jsem se na tento způsob prezentace musel sice zvykat, a tím mi to trochu kazilo ponořit se do atmosféry, ale ve chvíli, co jsem takový způsob vyprávění přijal, tak jsem musel uznat, že tvůrci odvedli kus slušné práce a možná, až se jednou na tento film podívám znovu, tak si ho více užiju a přidám i jednu hvězdu navíc.

Natočit horor z pohledu první osoby byl zajímavý nápad, ale v tomto případě se jedná jen o hodinu a půl promrhané příležitosti. Do zrcadla nebo klína se můžu dívat doma 10×, na to nepotřebuji posedlou dívku. Hororové prvky tu moc nefungují a hlavní postava je příliš nevýrazná a nezajímavá na to, aby mi záleželo na jejím osudu. Jediné, co bylo zajímavé sledovat, byl ten mladý farář a jeho myšlenkové pochody při souboji jeho samotného s církevním fanatismem.

Kdyby to byla jenom otřesná nuda, kde se hlavní hrdinka pořád jen někde plouží a do toho více či méně oddechuje. Ale holka kašle krev a babka jí nadává, že jak se to chová v kostele. Takže jsem se buď nudila, nebo jsem byla brutálně vytočená z demence aktérů. A to nejsou zrovna emoce, které bych chtěla v odpočinkovou neděli prožívat.