Gaičú (2001)

RežisérAkihiko Shiotavo filmeGaichuz roku 2001 prináša príbeh trinásťročnej Sachiko (Aoi Miyazaki), ktorá toho musí "niesť" veľa - opustil ju otec, matka (Ryo) sa pokúsila spáchať samovraždu a v triednom kolektíve nedokáže poriadne zapadnúť. V snahe nájsť samú seba uteká zo školy (a svojím spôsobom aj z reality), pričom jej aspoň čiastočne pomáhajú listy od bývalého učiteľa (Seiichi Tanabe). V snímke, v ktorej sa až tak veľa nerozpráva, sú práve tieto listy formou, ktorá ozrejmuje obsah a posúva dopredu dej. Shiota inak stavia skôr na vizuále a zvukoch, schopných aj bez slov (alebo dokonca práve vďaka ich absencii) zachytiť skľučujúce vnútorné prežívanie mladej hlavnej protagonistky. Snímka ako taká je z hľadiska námetu tematicky výrazná, čo sa ale do praxe prenáša iba čiastočne. Silu obsahu a vizuálnej formy vo viacerých scénach nemožno spochybňovať, ale dielu ako celku chýba väčšia údernosť, ktorú, bohužiaľ, nedokáže kompenzovať dobre zvládnutá rozprávačská "poetika" formou listov.Gaichuje vo výsledku priemerným počinom, ktorý "papierovo" vykazuje väčší potenciál, než čo režisér Shiota divákovi ponúka. Zameranie sa na postavu Sachiko, snažiacej sa nájsť šťastie vo svete plnom stupňujúcej sa krutosti, ale v rámci možností funguje, hoci film ako celok by mohol fungovať aj lepšie.

Velmi působivý pohled do nitra traumatizované duše dospívající dívenky Sachiko. Dost depresivní, tichý a tísnivý způsob jak podat únik z kruté reality - otec nikde, matka v depresi se sebevraždenými sklony a tak zoufalá Sachiko situaci řeší absencí ve škole a místo toho se potuluje po městě v ruinách přístavu ve společnosti mladíka "bez střechy nad hlavou" a jednoho již plnohodnotného pošahaného bezdomovce. Miyazaki Aoi můžu kdykoli, kdekoli a v jakémkoli věku - ač toho zde příliš nenamluví, její výkon a půvab je i tak ohromující. Ne, opravdu nejsem úchyl jako někteří pánové v tom filmu, kteří se jí snaží dostat násilně do kalhotek - ačkoli vlastně se jim zase ani tolik nedivím :-) Viděno 2x. 85%(20.02.2016)

Poměrně skličující a zvláštně natočený film. Sledujeme osudy mladé dívky (opravdu výborně zahrané Aoi Miyazaki), která má problémy se zapadnutím do školního kolektivu, žije v rozpadlé rodině jen s depresivní matkou a takřka neustále na ni dorážejí různí chlíváci. Skoro esence odcizení, dalo by se říci. Jednotlivé obrazy jsou prezentovány jako by epizodicky a s odstupem; kamera nereaguje na to, co se zrovna v obraze děje, jen neúprosně vše pozoruje, absentuje hudební doporovod (až na závěr), namluví se toho naprosté minimum. Podstatné jsou v rozkrývání významu i úryvky z dopisů objevující se mezi jednotlivými scénami, které také slouží jako vhled do duše Sachiko. Divák má tedy dost prostoru k vlastním myšlenkám a úvahám a je nucen si domýšlet a propojovat jednotlivé roviny. Váhám mezi třemi a čtyřmi; přeci jen mě občas obcházela nuda a film na mě působil trochu nerealisticky. Ale jako symbolické ztvárnění určitých procesů a stavů funguje dobře. Místy až moc.. Nakonec asi nechám čtyři, i když samotné sledování bylo spíš tříhvězdičkové. Je to totiž ten typ filmu, který v člověku ještě chvíli doznívá.(14.12.2010)

Moc rad bych z tohoto snimku byl vic nadseny. Vzdyt presne takove, japonske s Aoi Miyazaki mam tolik rad. Samotny zaver je skvele naslaply, coolovou sekvenci kterou dotvrzuje indie-rockovy hudebni doprovod. Bohuzel nad posledni minutou mi rozum zustava stat a nad timto nihilizmem nemohu nejak privrit oci ... vec vkusu. Jinak ovsem silny autorsky pocin.(05.08.2008)

V Gaichu najdete nespočet nesmírně silných scén, ale jako celek mi bohužel nějak nešly dohromady, nebo spíš netvořily něco, co by celek připomínalo.. Ale bylo zajímavé vidět Aoi i v trochu jiné roli.(06.02.2012)