Dvaasedmdesátka (1948)

Dvaasedmdesátka otevírá téma již tolikrát zpracované - vina a nevina odsouzených. Že se do vězení sem tam nějaký nevinný dostane je pravda. Je ironické, že tento film byl natočen v roce 1948 po vítězném únoru a s předzvěstí 50. let. Hlavní hrdinka je obětí okolností, ačkoli pokud se na to tak díváme, tak nemusela brát do ruky zbraň, nemusela zůstat v pokoji sama apod. Víra v lásku pachatele je sice pěkná věc, ale deset let? To je pak otázka, kde je oddanost a kde hloupá naivita. Závěr je pak stejně sladkobolný a trochu i patřící do červené knihovny. Film je každopádně dramatem a dobře zahraným. Hlavním tématem je ale vina jako taková. Protože ani dnes, v 21. století nejsme schopni u každého případu říct a dokázat se všemi moderními prostředky jak to vlastně bylo, viz. případ Nečesaný.

"Nech ji, musí se vrátit sama, jako spráskanej pes!"Dana Medřická je tak trochu proti svojej vôli súčasťou skupiny falošných hráčov, špecializovaných na oberanie prachatých ťuťmákov o veškerú hotovosť. Má s tým morálny problém, ale neprestáva sa podieľať na týchto aktivitách z nezdravej lásky k manželovi Dubskému, ktorý je významným členom tejto zločinnej organizácie. Teatrálne sa umára, až kým sa nezjaví osudový muž Šmeral, ovšem následky jeho činnosti komplikujú jej situáciu nežiadúcim spôsobom. Po rokoch sa o tom hrá experimentálne divadlo v base a na svetlo sveta vychádzajú prekvapivé skutočnosti. Noirovo-umelecká adaptácia divadelnej hry je vizuálne dosť pôsobivá, herecké obsadenie tiež veľmi slušné, príbeh ale miestami trochu škrípe a záver je skoro až červenoknižničný. Hudba je v poriadku, pokiaľ ide o kvílivé zbory, ovšem klavírne preludovanie v niektorých scénach sa mi do filmu nehodilo a vyslovene ma iritovalo. Každopádne zaujímavý experiment, ktorý stojí za pozretie.

Dvaasedmdesátka(1937) patří společně s hramiPeriférie(1925) aAndělé mezi námi(1931) mezi ta díla Františka Langera, která se zabývají primárně spravedlností. Námět Langerovi přinesla Olga Scheinpflugová, přičemž vše zapadá do meziválečného trendu zabývat se relativním pohledem na soudobou justici. Na scéně Vinohradského divadla seDvaasedmdesátkadočkala celkem 56 repríz. Nicméně filmaři se k tématu vrátili až v době, kdy se Langer stal v roce 1947 národním umělcem, což je škoda, protože jak víme, film se nemohl více minout s touto pohnutou dobou. Poúnorová dramaturgie se k umělecky ambicióznímu Slavíčkovu přepisu otočila zády a premiéra posunutá o celých pět let film odsoudila k nepochopení a nezájmu. Výsledek sice není dokonalý, ale původní formální metoda divadla na divadle bude pro filmaře vždycky výzvou. Osobně nevnímám jako ideální volbu obsadit hlaví roli Danou Medřickou, která byla z nepochopitelných důvodů ve 2. polovině 40. let považována za femme fatale. Dobrá herečka? Jistě. Žena vamp? Nikoli. O poznání lépe je na tom Slavíčkův oblíbenec Šmeral. Psychologická rovina je samozřejmě velmi zajímavá. Celkově to bylo předčasné rozloučení s kvalitní předválečnou dramaturgií, která měla ještě mnoho nabídnout.

Už ten debilní začátek naznačí, o co půjde. Půl roku nevěděla o manželovi, že ho živí falešná hra karet chá chá. Tak tomuhle snad nevěřil ani autor sám. Hnus hudba a pak klavír mi lezly na nervy celý film. Herci nic nehráli, protože nebylo co. Takže za plus stojí jen celkově příběh, jako takový, ale to je samo o sobě hodně málo. Přesto tu dvacku za to dávám.

,,Tak už jsem zase jenom číslo..."Tenhle film měl nejen smůlu v době vzniku (díky nepříznivé politické situaci se dostal do distribuce až s pětiletým zpožděním), ale stojí v hlubokém zapomenutí dodnes (s výjimkou občasných repriz na CS-filmu). Po rozpačitém úvodu se vzápětí otevře opona na vězeňském "jevišti", kde stojí v roli vězenkyně obhajující svou nevinnu Dana Medřická. Zahajuje se hra, která může znamenat obrat v příběhu nešťastné osoby, z níž se pro všechny kolem stalo pouze číslo - 72. Postupně se nám pomocí retrospektiv, vzpomínek, inscenací a rekonstrukcí odhaluje závažný detektivní případ o podvodu, vraždě, odsouzení a velké nespravodlivosti a v závěru dojde hned k dvounásobnému překvapivému zvratu. Stačilo říct dvě slova.,,Dvě slova, která jí stála 10 let."Mohlo to být jméno, mohla to být ona zajímavá indice. Jenomže láska s city zvítězila nad svědomím a pravdou, hned dvakrát... Pozoruhodnej noir-film s pěkným temným vizuálem západního střihu a výborným hereckým obsazením, kde především excelují v rolích vzájemných soků Eduard Dubský a Vladimír Šmeral. 80%(deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948)