Dům voskových figurín (1953)

Jako okénko do vzdálené minulosti, do dob, kdy bylVincent Pricena výši, mi poskytlHouse of Waxpoměrně zajímavé uvědomění, jak úžasně provedené některé filmy z 50. let vlastně byly. Okem dnešního diváka je to samozřejmě velice naivní a plochá podívaná (hlavně co se týče především příběhu) hraničící s divadelním představením, ale to vizuálno, barvy, detaily, kulisy, masky, kostýmy byly na takové úrovni, jakou bych ve filmu z 50. let opravdu nečekala. Film se snaží navozovat atmosféru a asi se mu to i daří, ale ten propastný zub času prostě diváka už nutí se spíš jen tak pousmívat. Řemeslně mi to ale přišlo (na tu dobu) špičkové a vůbec nelituji, že jsem si rozšířila filmový obzor.

Remake staršího snímkuMystery of the Wax Museumz roku 1933 je zasazený do jiné doby a mírně mění postavy, ale příběh je stejný. Vincent Price hraje slavného sochaře, který vytváří voskové figuríny, které však nevydělávají dost peněz. Jeho společník spáchá pojistný podvod a umělec při něm přijde o hybnost v rukách. Proto najde nový způsob, jak postavit znovu své muzeum a to za pomoci mladičkého Charlese Bronsona jako němého Igora.

House of Wax má podobné žánrové čaro doby ako väčšina prvotných diel z Universal Monsters, a teda vie pôsobiť ako výrazná výživná hodnota pre filmového nadšenca. Osobne som to pozeral najmä kvôli zvedavosti voči 3D, od ktorého som mal úplne ale  iné očakávania. Vo výsledku sa daný štýl takmer nedá postrehnúť a onen výraz prakticky z dnešného pohľadu ani nedáva zmysel. Takže určite na ňom netreba stavať záujem. AI mi ale vysvetlila jeho podstatu v tejto záležitosti a tým pádom, pokiaľ sa človek začne značne sústrediť na formu, tak mu pravdepodobne bude po teoretickej stránke dávať zmysel. Plus výborné masky a atmosféra, ktorá stále lahodne funguje aj s hudobným motívom.

Už jsem nějakejch pár filmů točících se kolem domů/muzeí voskových figurín viděl. Tohle je ale zatím ten nejlepší. Velkou zásluhu na tom samozřejmě má i hororová legenda Vincent Price. Ale není to jen jeho zásluhou. Řekl bych, že tady si to prostě sedlo tak nějak všechno dohromady až z toho nakonec vznikl tenhle povedenej horor kterýmu klidně těch 5hvězd dám.

Originál z roku 1933 (The Mystery of the Wax Museum) som nevidel a ani neuvidím. Moderný remake z roku 2005 radím medzi vydarené vyvražďovačky mladých a nadržaných. Na základe doporučenia Encyklopedie hororového filmu som dal šancu nemodernému remaku, a teda bieda. Svojim letopočtom silne poznačené. Naivné, skôr divadelné, nestrašidelné, úsmevne nudné. Za zmienku stojí prítomnosť začínajúceho Charlesa Bronsona a predovšetkým účasť Carolyn Jones (budúca pani Morticia Addamsová).