Drž si šátek, Tatjano (1994)
Sledovat Drž si šátek, Tatjano online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Drž si šátek, Tatjano
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää.
Témata
Obsazení
Podobné filmy jako Drž si šátek, Tatjano
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (66)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Moje poprvé s Akiho Kaurismäkim. Zpočátku jsem si říkal, že hříčka o dvou typcích, co si vyrazí v opraveném autě na trochu delší projížďku nebude nic víc než fajn jednohubka. Postupně mi ale začaly připadat některé zádumčivé momentky opravdu kouzelné jako třeba meditativní zírání do popelníku. Geniální je rovněž scenérie v jakési stodole, kde se dámy pokouší vlnit těla na muziku reprodukovanou z gramofonu, zatímco pánové jsou rozvalení na gauči, zírají nekontaktně do blba a monotónně se věnují své kávě a cigarku.:D Ono celkově především všechny scény u stolu a taneční s muzikou stojí za to (Aňjuška!). Co zpočátku vypadá jako jednohubka, pokračuje jako kouzelná ,,tuhá´´ suchá mimoňská komedie se ve výsledku vyjeví především jako jakési kouzelné vyprávění v náznacích, které malými symboly dokáže vyprávět o přátelství a dokonce samotné lásce neskutečně mile, roztomile a zároveň sebeparodicky. Nečekaný zásah do mého nesmělého srdce. Skvělý je taky nápad představit hlavní dvě postavy především skrz jejich hlavní obsese, které si nesou sebou téměř ve všech záběrech filmu. Celkově opravdu pěkná věcička.
Zdroj: ČSFD.cz (2025-01-22)Dva a dvatvoří dobrý základ pro zdařilý cestovatelský film, ale bez kouska romantiky? (I když Taťána přece jenom s důvěrou položila hlavu na rameno ostýchavého finského muže...)Pan Kaurismäkia jeho minimalismus. Melancholie krajiny s odstíny šedé za závojem cigaretového dýmu s legendární chutí vodkyFinlandiaa přemírou kafat.Geniální zakončení, Mistře K., ještě teď se směju...
Zdroj: ČSFD.cz (2024-07-09)Ak by bol Jarmusch Fínom, nenakrútil by tento road-movie o rockeroch a fínskej mentalite inak. Krajčír (závislý na káve) a automechanik (fičiaci na vodke) sa vyberajú naprieč Fínskom a po ceste k sebe nabaľujú dve ženy, ktoré sa potrebujú dostať domov do Sovietskeho zväzu. Ostýchavé prekonávanie jazykových i ľudských bariér dohnané do (zábavného) absurdna s lakonickým humorom. Drž si šatku, Tatiana, začíname nový život.
Zdroj: ČSFD.cz (2023-11-03)Svérázná road movie, při které stále čekáte, o čem že to vlastně bude. Cesta dvou finských nemluvných vesničanů, které Estonka a Ruska přemluví, aby je svezli do přístavu. A oni, že tedy ano, nebo to vlastně ani neřekli, jenom jeli. Celou cestu se skoro nemluvilo, jen se jelo, mlčelo a hrálo. No a nakonec se dočkáte, a je to docela pěkné.
Zdroj: ČSFD.cz (2020-05-23)Černobílý road movie v naprosto minimalistickém stylu. Skvělé vizuální stvárnění, které nezapře východoevropskou inspiraci. Snímek těžko stravitelný a náročný, ale zároveň úchvatný a kondenzovaný v opravdu minimálním množství filmových prvků od (statické) kamery, před (minimální) dialogy, (limitované) herecké výrazy, a (barevně i vecně na dřeň ořezanou) výpravu. Zároveň krásná vzpomínka je můj skoro první IFF KV v kině Čas :)
Zdroj: ČSFD.cz (2019-12-20)