Dostaveníčko ve mlýnici (1898)

Společně s filmySmích a pláčaVýstavní párkař a lepič plakátůse jedná o první tři filmy natočené na území tehdejšího Rakouska-Uherska. Natočil je pražský rodákJan Kříženecký, který do dějin vstoupil jako první český filmař. Ve všech zmíněných snímcích hraje hlavní roliJosef Šváb-Malostranský, který měl na dané filmy zároveň poskytnout i náměty. Snímky byly natočeny na kinematograf bratrů Lumièrů, od kterých si jej Kříženecký i s filmovým materiálem koupil. Samotný snímek však vyloženě křičí, že se jedná pouze o jeden z prvních pokusů a moc pozitiv na něm nelze nalézt. Udivení herci, kteří se víc do kamery smějí, než aby hráli, zbytečný úvod (ač s pěknou kulisou) a podivný konec. Příběh samotný je také naprosto banální.

K prvnímu českému hranému filmu nelze říct příliš mnoho, jelikož je to z dnešního pohledu minutový jednoduchý sketch o záletníku, který je vytrestán manželem. Nelze ani mluvit o ztrátě času, ne proto, že je to pouze necelá minuta filmu, ale proto, že dobová technika bratří Lumièrů má své kouzlo, trhavé záběry němého černobílého filmu mají svoji atmosféru. Osobně obdivuji nadšeníJana Kříženeckého, který od Francouzů filmové pásky zakoupil a započal svoji tvorby děl jakoVýstavní párkař a lepič plakátůneboSatanova jízda po železnici, obecně jsou mi takoví průkopníci sympatičtí. Též mi přijde humorné, že má první český hraný film má podobně lechtivý tón jako vůbec první nahraná píseň Au clair de la lune.

V prípade krátkej groteskyDostaveníčko ve mlýnici, ktorá zároveň patrí medzi prvé české filmy, môžeme na rozdiel od iných diel patriacich medzi prvotinyJana Kříženeckého, vidieť výraznejší námet a náznaky zmysluplnejšieho príbehu. Jednoduchá pointa o stretnutí záletníka (Josef Šváb-Malostranský) a mlynárky (Marie Kříženecká) sa síce postupne pretvára a končí ako mela filmových protagonistov, ale najmä v úvode a v prostrednej časti tohto krátkeho diela sú jasne badateľné snahy o prácu s postavami a príbehom, ktorý dokáže byť zmysluplný a čitateľný.Dostaveníčko ve mlýnicije síce jednoduchou záležitosťou, ale okrem demonštrácie novej technológie, ktorou kamera a film v roku 1898 boli, dokáže rozpovedať aj krátky a logický príbeh. A práve vďaka tomu je pre diváka zaujímavý.

Biřtlářova nehoda u Nesmysla bola grotesknejšia. Situácia spôsobujúca následnú bitkársku kucapacu bola sama osebe vtipná - do vriacich párkov sa omylom vlial lep na plagáty. Tu je situácia trošku nejasná: grotesknosť má navodiť zrejme rande. Samotné vzletné bozkávanie ešte nie je dôvodom k smiechu. Vtom rande ktosi naruší. Divák však netuší - ak si neprečíta popisok - kto je útočník. Niekto z rodiny, ďalší nápadník. Alebo azda nespokojný mlynár, ktorému záletník nezaplatil za múku? Mimochodom, to že sa dej odohráva v mlyne je zrejmé tiež len z nadpisu, aj keď v zaujímavostiach je uvedené, že skutočným miestom nakrúcania bol ozajstný starý mlyn.

Tak toto je naozaj minimalizmus. Rozohrať milostnú drámu s veľkou záverečnou mastenicou na ploche do dvadsiatich sekúnd je určite majstrovský ťah a zaslúžil by si najvyššie hodnotenie, ale chýba výraznejšie rozpracovanie postáv a obraz nie je práve najlepší ... a dosť bolo srandy- proste a jasne historický kúsok a každý si ho môže pozrieť sám, pretože pri jeho minutáži je to fakt sekundovka. Zaujímavosť : na IMDb je uvádzaná minutáž 17 min- správne je 17 sec.