Dobrodružství Sherlocka Holmese a doktora Watsona: Král vyděračů (1980)

Zatím asi nejpodivnější díl. Vyvolal ve mně řadu rozporuplných pocitů a hodně dlouho jsem zvažoval, jak jej vůbec ohodnotit. Po výpravné stránce opět zajímavé ruské pojetí kultovního detektiva, ale z pohledu diváka jsem cítil, že tentokrát tu lze narazit i na několik nelogických prvků. Nechci se v tom zbytečně pitvat, ale kdyby se celý film nesl v podobném duchu, jako závěr, tak by to bylo mnohem lepší. Nikdo ovšem není dokonalý, ani sám Holmes a Maslennikov už teprve ne. Přijde mi ovšem nedůstojné, tomuto filmu dávat odpad – co jste jako čekali od komorní detektivky? Akční jízdu nabitou střelbou a výbuchy? Toho se dočkáte leda tak v novodobých kokotinách, kterými nás krmí v dnešní době. Opět se mi líbilo vtipné pojetí, akorát by občas neměl režisér tak tlačit na pilu, protože už to lehce zavánělo „trapností“, čehož se v románech nedočkáme. Uvidíme, co nám přinese příští díl.

Jelikož jsem viděl nedávno i verzi tohoto Sherlokovského případu s Jeremym Brettem, mohl jsem film velmi dobře porovnat s touto ruskou verzí. Tato na klasickou anglickou sice nemá, ale přesto má něco do sebe. Jako první díl druhé řady začal ruský Sherlock velice dobře. Víceméně je celý příběh věrný své předloze a i když tady je pár změn, mě vůbec nevadili, protože spojení s Moriartym je tady provedeno velmi dobře a díky otevřenému konci, se můžeme těšit na něco hodn velkého... Milverton byl velmi dobře obsazen, celý díl byl velmi povedený, oba dva hlavní představitelé si velmi dobře rozumějí a opět tady kromě napětí nechyběl ani vtip. A musím pochválit i herce, který hrál Mycrofta. Tahle verze Sherlokových příběhů je holt pořád báječná. 80%.

Podle reklamního textu otištěného na přebalu DVD jde o ,,Nejlepšího Sherlocka Holmese (zdroj: imdb.com)". Věru nevím, ale určitě bude patřit k těm velmi zdařilým. Má totiž několik očividných pozitiv. Za prvé - jde o komorní, převážně konverzační, pomalu plynoucí seriál postavený hlavně na atmosféře, evokaci ducha ,,staré" Anglie, zřícího se v jemné síti narážek a odkazů. Za druhé - skutečně dokonalá mizanscéna, neboť sovětská (televizní!) produkce si mohla dovolit natáčet v takových interiérech, o kterých se jiným produkcím mohlo jen zdát... Za třetí - značná uvolněnost v adaptování literární předlohy A. C. Doylea, čímž se výsledný artefakt dosti liší od jiných známých filmových i seriálových adaptací... s tím souvisí i faktum, že v podstatě nejde o detektivku, ale stejně jako v mnoha povídkách slavného spisovatele spíše než o kriminální zápletku běží o prezentaci oslnivých deduktivních a analytických schopností velkého (byť imaginárního) detektiva - a těch tu Sherlock (navíc dokonce spolu se svým starším bratrem) předvádí skutečně dost...

Doktor Sherlock předvádí (téměř) dokonalou loupež. Ale splnila svůj účel.

Povedený díl, dokonce mu rád odpustím i tu rozvleklou část s loupeží, protože finále je super a člověka přímo vybídne k tomu, aby si okamžitě pustil následující epizodu.