Dao (1995)

Jednorucí šermíři.¬        

Srovnám-li "Dao" s původním snímkem "Jednoruký šermíř" čínského scénáristy a režiséra Cheh Changa, kterýžto se proslavil svými snímky o bojovém umění s mladými neporazitelnými hrdiny (ano, připomíná to tak trochu tenhleten Holyvůd, ovšem v čínském vydání a pro to více stravitelnější), tedy porovnám-li původní snímek s tímto jeho nástupcem, musím přede vším vyzdvihnouti zřetelně lepší klasickou dramaturgii "Jednorukého šermíře", zatímco síla "Dao" je v lépe vypracovaných soubojích; tím se kvality obou snímků jinak obdobné náplně vyrovnávají. Já osobně, jako ctitel klasických romantických románů, bych spíše vyzdvihl "Jednorukého šermíře", ale pro lidi uspěchané a ty, kteří drama považují za přítěž mečových sekaček a useknutých rukou, bude "Dao" určitě volbou lepší.¬                

Na okraj připomínám velice pěkně provedené drama "Soumrak" (režie a scénář podle knihy Šúhea Fudžisawy: Jódži Jamada), v němž nejde už prvoplánově o předvádění soubojův a kde dramaturgické zpracování jde viditelně nad úroveň nejen "Daů", ale i "Jednorukých šermířů" nebo jinak pěkně zpracovaného třídílného "Samuraie" v režii Hirošiho Inagakiho.

Vítejte v temném světě lásky, pomsty, hříchu a useknutých končetin - Tsui Hark vám v osobitém remaku One-Armed Swordsmana předvede odvrácenou stranu svých režisérských schopností.

Příběh z prostředí výrobny mečů je totiž drsný a syrový jako právě vytepaná čepel... V těsném kolektivu pracuje rivalita na plné obrátky a nemůže za to jen nadcházející výběr "budoucího vlastníka výrobny", ale i pohledná dcera Mistra... Hlavním hrdinou filmu se stává Ding On, sirotek, jehož otce zabil démonický bojovník. Mistr vychovává Ding Ona jako vlastního syna a dokonce se rozhodne mu předat "grunt", ale Ding On má jiné plány. Chce najít vraha svého otce a pomstít se...

Brzy se však věci trochu zvrtnou, Mistrova dcera je unesena a Ding On při pokusu o její záchranu přichází o ruku. Při zběsilém útěku ho zachrání neznámá dívka u které najde dočasný azyl. Dál už nastupují obvyklé příběhové koleje - hrdina najde vnitřní klid, vypracuje vlastní "jednoruký" styl a vrací se do rodné vesnice ve které se objevuje i bandita Fei-Lung, vrah jeho otce. Vše nevyhnutelně směřuje k mimořádně drastickému vyvrcholení...

Zní vám to obyčejně? Inu počkejte až to uvidíte. Tsui Hark příběh oblékl do vizuálního stylu ze kterého budete mít sucho v hrdle. Obraz, zvuk, hudba i herecké výkony - to všechno jako by se nořilo do bezejmenné temnoty a beznaděje... Chiu Man-Cheuk jako jednoruký hrdina předvadí během vnitřního boje své postavy, výborný herecký výkon a jeho úhlavní protivník v podání Xin Xin Xionga je tak přesvědčivý, že bych se ho bál i po odlíčení.

Akčních scén je pomálu, ale jsou originální a velkou úlohu v nich hrají originální zbraně, které se zvlášť v závěru roztančí do pekelného čardáše...

Blade je příliš temný a syrový než aby asi našel široké publikum, ale kdo mu přijde na chuť, nebude litovat dvou hodinek strávených v přesvědčivém filmovém pekle plném emocí, akce a napětí do poslední vteřinky. 80%

Stylisticky originální a působivé pojetí wuxia žánru, které namísto pohybové elegance a exhibicionistické prezentace schopností bojovníků (obojí známé třeba z původní Harkovy trilogie Tenkrát v Číně) nabízí smršť detailních, dramaticky nasvícených a bleskurychle sestříhaných záběrů, v níž je přehlednost nahrazena vyhrocenou expresivitou. Film mimo to vyniká unikátní atmosférou opírající se o účinné propojení typického hongkongského hyperrealismu se sy/u/rovou tělesností.

Tohle je další oblíbený film od mého oblíbeného režiséra.Vím,že natočil mnohem lepší kousky(např.Once upon time in China ),ale toto dílko je taková zvláštnost sama o sobě.Vyzdvihl bych to samotné hrdinství,které je provázeno celým filmem.Možné srovnání s filmem One armed swordsman je asi na místě,ale myslím,že je v tom i něco více.Některé scény jsou nasnímány velmi depresivně,až moc nezvykle na předešlou tvorbu Tsui Harka.Celkově tento snímek řadím k tomu lepšímu,co jsem v poslední době viděl.

Velice pozoruhodný film, který upoutá především svou realistickou ponurou atmosférou. Z celého filmu na diváka čiší bída lidí a jejich strach před bandity, ale zároveň i jejich odhodlání bojovat o těch pár věcí, které jim zbývají. Snad jen bojové dovednosti hlavních postav jsou přehnané, ale jinak by to nemohl být hrdinský film.