Ďáblova čísla (1999)

Neviem, čo presne bolo zámerom tvorcov tohto filmu, zrejme len ukázať mladým (Američanom), ktorí o histórii nemajú ani páru, aké zverstvá sa diali počas WW2. To sa im asi aj podarilo, aj keď takým jednoduchým prvoplánovým spôsobom. Ide o TV film, tak jasné, že spracovanie nebude ako od Spielberga, ale vadilo mi veľa zjednodušení v deji a chýbali mi emócie, ktoré by mali v takomto filme správne dávkovať a stupňovať od začiatku do konca. Už len to, že si v roku 1941 Židia v Poľsku spokojne žijú, akoby sa nič nedialo a len tak odrazu sa zjavia fašouni a naložia ich všetkých do nákladiaku a odvezú do tábora. Aj v tom tábore sa mi to moc nepozdávalo, ako fungoval ten život, žiaden strach, emócie, zúfalstvo... Proste tie emócie chýbali, aj lepšie herecké výkony. Takto len kvôli téme hodnotím aspoň priemerne.

Židovská tématika a koncentrační tábory jsou hodně citlivé téma i po tolika letech a rozhodně jej nehodlám nějak osočovat či zesměšňovat. Hrůzy, které se tehdy děly, jsou však děsivým faktem a smutnou historií. Podobné filmy vždycky působí spíš depresivně a tento film sice nepatří mezi TOP ve své kategorii, ale musím uznat, že na televizní film to nebylo špatné. Herecké obsazení ústřední dvojice bylo fajn – jak Kirsten Dunst tak Brittany Murphy mám docela rád (škoda že Murphy zemřela tak mladá). Jejich výkon nebyl špatný, nechyběly emoce i „až pohádkový“ závěr, ale viděl jsem už mnohem působivější filmy na toto téma.

The Devil's Arithmeticz produkce Showtime je přepisem dětské knihy tematizující holocaust. Autorka Jane Yolen, sama židovka, se nejprve etablovala jako spisovatelka dětských knih, než získala odvahu zpracovat i takto osobní téma.The Devil's Arithmeticbyla nominována v roce 1988 na Nebulu a vyhrála National Jewish Book Award, stejně tak se dařilo o dekádu později filmu, jehož smysl je snad každému jasný. Je to typický televizní film vhodný pro projekce v hodinách dějepisu a jiné nároky bych na něj skutečně nekladla. Jde o to zaujmout puberťáky, předat jim důležitý příběh takovou formou, aby je skrze emoce zaujal a nenechal netečné. Navíc Kirsten Dunst a Brittany Murphy jsou herecky skvělé.

Je to typ filmu, ktorý by bol dobrý pre stredoškolákov, ktorí toho o holokauste veľa nevedia. Neznižuje zverstvá koncentračného tábora, ale nezameriava sa ani na ich grafické detaily. Aj keď existuje vo filme niekoľko úmrtí, mnohé sa stanú mimo obrazovky a tie, ktoré vidíme, sú bez krvi, ale pôsobia mrazivo. 6/10

Připomínat mladé generaci, že existovaly časy, kdy šlo o víc než o nějaké LGBT či GDPR nebo kýho čerta, je chvályhodné, ale zřejmě marné. Film navíc není po umělecké stránce nijak zvlášť zdařilý. Děj, který se odehrává v koncentračním táboře, není realistický. Poučení o tom, jak to tam ve skutečnosti vypadalo, lze načerpat ze vzpomínek pamětníků, kteří pobyt v takovém zařízení zažili. Po roce 1945 u nás vyšla nejedna taková kniha, mnohdy i s autentickými fotografiemi pocházejícími z německých archivů. Také když se do plynové komory nasypaly granule, z nichž se začal uvolňovat kyanovodík, projevovalo se to jinak, než že Židé jenom poklidně kašlali. Dokládají to svědectví osob, které vyklízely z plynových komor mrtvá těla. Po dokoukání filmu mě napadlo, že dnešní mládež možná ještě zažije neméně zajímavou dobu, o níž se jednou budou točit podobně historicky zkreslené filmy. Lidé  jsou nepoučitelní, takže stačí, aby zlo přišlo v nějaké jiné masce a – –