Čjornaja roza - emblema pěčali, krasnaja roza - emblema ljubvi (1989)

Tahle féerie tu zjevně rezonuje o něco méně než ostatní perestrojkoví Solovjevové. Je to tím, že je pro Čecha už trochu velkorusky přepísknutá - Drubič přehrává o 106, já ji nemusel ani v ASSA - vlastně je to velmi obyčejná holka, nijak krásná; taková ta typická žena režisérů, politiků anebo rektorů - o generaci, dvě mladší, sebevědomá, trochu smutná. Scénář filmu je víceméně psaný jako divadelní hra - exteriérů je minimum, většina hmoty scénáře se odehrává během čtyř, pěti plně rozvinutých, obrazově i dynamikou gradovaných scén. Do toho samozřejmě vstupují různé introdukce, retrospektivy, obrazové metafory, druhé roviny, předěly, sny, komentáře, jak už to Solovjov dělal v ASSA - a zde tedy nakonec už trochu natahovaně i časové předěly. Vykloubením obrazotvornosti uvnitř jednoho rozděleného moskevského bytu miČerná růže – emblém zármutku, rudá růže – emblém láskypřipomíná Muratovu: částmi natočenými na černobílý materiál hlavně její pozdější konverzačky typu Ladič. Růže jsou technologicky dokonalý, překrásně manýristický film, nechybí nic z výraziva předešlé ASSA, snad jen ta vážná rovina - tohle je i přes jednu mrtvolku taškařice, dveřovka jak od Labiche. A ano: vlastně o nic nejde, jen o pocity z nastávajícího úpadku a o přípravu na svobodu - neón reklamní nabídky letu Moskva-New York za 9 hodin je určující vizuální motiv; zcela otevřeně se už hovoří o možnosti emigrovat jako Žid, o pokaženém politickém systému, generálové jsou směšní, na pohřebním oznámení už může být pravoslavný kříž a film by měl významově vrcholit - považte! - pravoslavným křtem! pravý vrchol je ale snad desetiminutová scéna, kdy se provalí chuť celého štábu a kapely objevit se zcela mimo děj v orgiastickém klipu. Tehdy to stačilo. Trochu si to porovnávám třeba s Vtáčkovia, siroty a blázni - tam byla tahle rovina taky a tvořila hranu útesu s hlavním tématem pomsty - . Srovnat se dají obě Růže i s pozdějšími komedoškami Kusturici - zejména pro přítomnost (poněkud pasivní) onoho mlaďoška, který na sebe chce vzít hříchy světa. Solovjov ale není nácek, nejde mu o rozplození národa, jen mu asi prostě učarovala nevinnost příští generace - že jejího nástupce nakonec posílá do šikanou a homosexualitou proslulého sovětského námořnického učiliště, no potěš koště, asi to muselo být...(01.02.2023)

Film -odehrávající se ve starém domě na moskevském Arbatu- tvoří bizarní, výstřední scénky barevné i černobílé z rozjitřené současnosti za perestrojky i z trýznivé minulosti (magnetofonový záznam projevu ohlašující smrt Stalina a její okolnosti, v hrané scénce sám Stalin a lékař nabádající ho k vyšetření, záznam Brežněvova pohřbu) citáty, písničky. Vypovídá to o době mnoho - a současně nic podstatného, jen změť dojmů. Romantika je to podivná a komika je tu excentrická. (50%) Recenze:https://derbreitegrat.wordpress.com/2013/07/31/die-schwarze-rose-ist-das-emblem-des-bedauerns-die-rote-rose-das-emblem-der-liebe-chyornaya-roza-emblema-pechali-krasnaya-roza-emblema-lyubvi/(23.07.2020)

ocenenia :MFF Cannes 1990 -uvedené v sekcii "Un certain regard"(18.03.2013)