Cinema Komunisto (2010)

Jako jo, já tu velkou nostalgii beru, ale když já měl celou dobu problém nějak přijmout ten až nekritický přístup na tehdejší éru Jugoslávie skrze zlatou éru tamní kinematografie, kterou i Tito nadšeně podporoval až tak, že místo spánku snad chodil vždycky do kina... Což by nebylo od věci, kdyby se výběr respondentů většinou netočil jen kolem nadšenců, kteří na situaci země hledí hlavně z jednoho hlediska, tedy filmového průmyslu. Pro silnější výsledek bych ocenil, kdyby víc vyváženějšího prostoru měla i kritika, či častější zmínky stinných stránek Titova režimu, které samozřejmě taky byli. Takhle jsem si dlouhou dobu nebyl jistý, jestli je to fakt takhle skoro nekriticky oslavné, nebo to podvratně naopak lehce ironizuje nekritická vzpomínání. Závěr však dost jasně (včetně použité hudby) ukázal, že šlo celou dobu víc o to první. Proto zatím nedám vyššó hodnocení, i když informačně je to hodně dobré a obecně srozumitelné. Byť kdoví, třeba při menším průzkumu zlaté éry jugoslavské kinematografie mi nakonec taky přiroste k srdci... a pak bych snad čtvrtou hvězdu přidal. Takhle zatím ne. Lepší 3*

Toto je príbeh jednej krajiny, ktoré už neexistuje. Myslím si že to bol obraz o Juhoslávii, Titovi a o živote v tejto krajine. Obraz o tejto krajine je ešte stále nejasný a myslím si, že celá Juhoslávia nakoniec skončila v hmle. Film, ako taký, je silná zbraň propagandy a za života Josipa Broza bola sila práve v partizánskych filmoch. Preto aj v tomto dokumente sme videli ukážky predovšetkým z tohto žánru. Išlo o tieto partizánske filmy Slavica 1947, Na svoji zemli 1948, Barba Žvane 1949, Daleko je sunce 1953, Partizanska price 1960, Kozara 1963, Desant na Drvar 1963, Mali vojnici 1967, Koraci kros magle 1967, Pre istine 1968, Most 1969, Zaseda 1969, Bitka na Neretvi 1969, Uloga moje porevice u svjetskej revoluciji 1971, Valter brani Sarajevo 1972, Sutjeska 1973, Bombaši 1973, Užička republika 1974, Partizani 1974, Crveni udar 1974, Doktor Mladen 1975, Vrhovi Zelengore 1976, Dvoboj za Juznu progu 1978, Boško Pruha 1978, Partizanska eskadrila 1979, Osvajanje slobode 1979, Berlin kaputt 1981, Igmanskí marš 1983 (veľkú časť týchto filmov už mám vo svojej zbierke). A táto propaganda a úsilie Tita a súdržnosť slávila úspech až do jeho smrti a potom brat ne brat sa vzájomne zabíjali a páchali zverstva horšie, ako určitá árijská rasa o 50 rokov skôr.(06.09.2018)

Vynikajúci dokument o zlatej ére juhoslovanskej kinematografie za panovania maršála Josipa Broza Tita, ktorý zďaleka nemyslí len na filmy, ale predovšetkým cez ne a ich prostredníctvom poukázania na pozadie ich výroby komentuje históriu Juhoslávie druhej polovice 20. storočia vrátane jej rozpadu. Celkové vyznenie je skôr v maršálov prospech (s jasným poukázaním na temnejšie stránky éry monokratického vládcu). Mimochodom Tito bol veľký filmový fanúšik. Osobný premietač (jeho spomienky tvoria časť filmu) mu zohnal a ukázal za tie roky vyše 8000 filmov. Pútavé, informáciami pamätníkov nabité, sprevádzané množstvom archívnych záberov nielen z filmov samotných ale aj z ich výroby. Všetko preložené smutným pohľadom dneška na bývalé (krachnuté) štátne filmové ateliéry, či Titovu rezidenciu, zasiahnutú bombardovním počas náletov NATO v r. 1999.(08.11.2011)

bacha, prudký doják!(17.01.2014)