Chlupatá rodinka (2024)

Dílo, které by snad mohlo sloužit jako pohádková výprava pro lid mládežnický, avšak i tam by bylo záhodno uplatniti větší míru rozumu a věrnosti přírodě. Scénář plný nesmyslů opomíjí základní znalosti života v divočině. Dospělý Sasquatch, tvor podle pověstí přebývající v lesích odedávna, by přece znal každou houbu i plod, které jeho kraj nabízí a přesto chutná muchomůrky a maliny jako nový možný přírůstek do jídelníčku. Jako komedie zcela selhává, neboť mne, člověka zvyklého na úsměv z hloubky ducha, ani jednou nerozesmála. Námět, v jádru moudrý a plný možností, byl bez ladu a skladu utopen v chaosu a křiku. Kamerou se film honosí krásnou, masky jsou nápadité (kromě onoho podivného mimina). Ve svém celku je to ale jako objev pěkně tvarovaného pazourku, který se však při bližším ohledání ukáže být pouhou sádrou.

Musím veľmi loviť v pamäti, aby som si spomenul na nejaký podobný snímok ako je tento. Veľmi jednoduchý príbeh bez jediného vyrieknutého slova v objatí nádhernej prírody a s občasnými emočnými momentami. Neviem, či toto stačí na kvalitný snímok, podľa mňa nie, ale určite si v tom každý niečo nájde. Je to zrežírované formou hraného dokumentu, ale veľký zmysel som v ňom nevidel, takže hodnotím to len priemerne. 50 %

Diagonálu filmové utopické nápaditosti proříznulo toto vyjímečné, soucitné melodrama jako meteor. Rodinku bigfootů z tradičního severoamerického folkloru provází odysea vyhnání z ráje a v kulise nonverbální komunikace je geniálně vtipná, přičemž roztomilé maskování propůjčené známým hercům je pohádkové. Finální likvidační střet hominidů s industriální civilizací je už jen mementem možného. Naprosto perfektní svojí jinakostí.

Milý, dojemný aj vtipný príbeh putovania bigfootov. Bolo to vlastne presne také, ako som očakával. Prekvapil ma stret s civilizáciou, ktorý ale do deja skvelo zapadol a vytvoril tak logický rámec s vyvrcholením vo vtipnom, ale zároveň trpkom poslednom zábere. Krásna priroda a skvelá hudba ešte zvýrazňujú tento nevšedný snímok

Možná jsem vedle jak ta jedle, ale film nevnímám jako "bizár" a "úchylárnu" (EvilPhoEniX), nýbrž jako osobitou a milou, střídavě legrační, jímavou a provokující - a abych nezapomněl: průběžně velemalebnou! - připomínku toho, že nejsme na planetě sami. Mám dojem, že tvůrci svým Velkonožcům rozumějí a o nahých opicích, které chtějí pobavit (a odrazit v křivém zrcadle), taky vědí své. Jistý kritik shledal dílo postapokalyptickým a připomněl, že pak by se metaforický západ slunce v názvu nevztahoval jen k saskvačům, ale i k nám lidem. I kdybych se s takovým výkladem ztotožnil, myslím, že pro ty první spolu s mnoha dalšími by náš zánik představoval spíš nový úsvit.