Čerez těrnii k zvjozdam (1981)

Přes trní ke hvězdámje ruskou parafrází latinského „per aspera ad astra“. Scénář filmu napsal Kir Bulyčov, jehož Alenka (Alenka z planety Země, Milion Alenčiných dobrodružství) byl Harry Potter mojí generace. Film je zasazen do 23. století (rok 2221). Hlídková průzkumná loď „Puškin" objeví ve vesmíru vrak lodi neznámého původu a v něm mrtvá těla humanoidních bytostí, vytvořených uměle klonováním. Jedna z klonů – dívka zhruba 18 let – přežila. Na Zemi rozhoduje Komise pro kontakty o jejím dalším osudu. Vědkyně Naděžda Ivanovová trvá na izolaci a výzkumu klonu v ústavu, zatímco Sergej Lebeděv ji vezme k sobě domů, protože je přesvědčen, že soužití s lidskou rodinou je pro navázání kontaktu produktivnější. Mimozemšťanka Nijji se naučí jazyk a postupně se sžije s rodinou Lebeděvových včetně syna Stěpana, který studuje Institut kosmonautiky, a brzy se ukáže, že má nadlidské schopnosti jako rychlé reakce, telekinezi, teleportaci. Tyto mimořádné schopnosti se projevují mimovolně v krizových situacích. Zároveň je zjevné, že trpí amnézií a téměř nic si nepamatuje. Jen občas se v její mysli vynořují útržky vzpomínek: otec-profesor Lan, bratři a sestry-klonové v laboratoři, kyselé deště, otrávená půda a voda na její rodné planetě. Naděžda přitom v mozku Nijji objeví uměle implantované „centrum poslušnosti", pomocí nějž lze určitým zářením Nijjou zcela ovládat. Nijji se vrátí paměť, když Zemi navštíví vyslanci planety Dessa, kteří chtějí požádat o pomoc. Nijjina rodná planeta Dessa je ekologicky zničená průmyslem a vládnoucí kasta ji záměrně nechává chřadnout, zatímco běžné obyvatelstvo trpí. Zemský tým se vydá na Dessu, aby situaci prošetřil a pomohl. Závěr přináší střet s dystopickými poměry na Desse a Nijji stojí před volbou mezi životem na Zemi a záchranou svého lidu.Hodnocení: Film je považován za klasiku sovětské sci-fi a nese silné ekologické a humanistické poselství. Psychologickým jádrem příběhu je proměna hlavní hrdinky z polorobota v člověka. Film není přímo propagandistický, ale stejně jako Alenka nebo např. Neználek na Měsíci, ukazuje utopickou beztřídní společnost v kontrastu se společností vykořisťovanou kapitalismem.

Když člověk podřadí ´o několik rychlostí a neustále si říká: je to ruský, je to ruský... tak mu z toho vyjde: "na rusko ještě docela dobrý". Ve srovnání s ostatní ruskou sci-fi je to slušný,ve srovnání s čímkoliv jiným je to příšerná píčovina. První půlka, která není moc scifi, ještě jde, ale druhá už sklouzává až skoro na úroveň Turkish Star Wars. Ode mě dvě hvězdičky, ale přidávám jednu bonusovou za wtf scénu lochtání hlavního liliputa a mluvící igeliťák v lavoru alias mořského vědce Prula.

V tomto prípade sa asi Rusi snažili v kecaní prekonať 2001:VESMÍRNU ODYSEU. Avšak spomenuté legendárne dielo malo do dnes neprekonateľné kúzlo a poetiku, v čom si tento opus vôbec nezadá. Prvá polovica, pripomínajúca STARMANa je natoľko svižná a zaujímavá, že vyždíme všetku šťavu z filmu a práve polovica druhá, pripomínajúc klon DUNY a CESTY NA MESIAC, tým pádom udupe zaujímavo načrtnutý snímok do bahna. Len pre fandov žánru a ľudí, ktorý veľmi radi nosili pionierske šatky.

Film je rozdělen na dvě části. V té první kosmonauti ihned naleznou loď s uměle vytvořenou ufonkou, kterou poté zařadí do dobrácké rodiny, aby ji mohli nenásilně zkoumat a ona poznala život. Nadčasová krása a výkon Jeleny Meťolkiny je hlavním důvodem, proč je ten film koukatelný ještě dnes. Působí opravdu ladně a étericky. Stačí jí jeden pohyb gigantických očí a hned víte, co si myslí. Škoda, že ji Peter Jackson neměl k dispozici do Pána Prstenů, protože tahle nějak bych si představoval elfku. Druhá část je o záchraně její domovské planety, na které panuje podobná situace, jako na Marsu v Total Recall. Utkvěla mi hlavně bizarní scéna, když jeden kladný ufon bojuje s hlavním liliputánským záporákem, tím že ho lochtá. Liliput se hrozně tlemí a mezitím se frankensteinovsky pomalu blíží jeho zubatej noshled s kudlou a také se velmi expresivně tlemí / zubí. Konec je dost divný a bohužel se na něm podepsal čas. V dnešní době působí vypuštěná smrtící horda "biomasy" skutečně směšně. Navíc se tam divně stříhalo, a proto jsem moc nepochopil, co se přesně stalo. Jinak ale film atmosféru má. Hodně na mne zapůsobila scéna příchodu na zdevastovanou planetu, kde je vítají lidé v plynových maskách seřazení na střeše budovy, na které jsou ty mega oldschool gramofony ze kterých se line stylová melodie. Sci-fi fandům doporučuji, ale varuji, je to sovětský film z roku 80. Akční scény a vizuální orgie nečekejte.

Sci-fi z cias poslednych dni hruzovlady sudruha Brezneva. Pritomnost Leonida Iljica chvalabohu nie je v tomto pripade az tak citit, v tomto filme sa komunizmus az tak okato nebuduje. Som ochotny prehliadnut istu filmarsku a technicku naivitu,
vyplyvajucu hlavne z doby vzniku filmu. Aj ona "sovietskost" ma iste kuzlo. Co ale neprekusnem je slaby sci-fi pribeh. A toto je ozaj slaby pribeh. Po 30 minuntach sa zapletka uplne prestala hybat z miesta. Nekona sa ani rozpravkova, ani vedecka fantasticnost. Mozno keby som videl tento film ako 14rocny, tak ako Moskvu-Kassiopeju... Dalsi, z mnohych riadne nadhodnotenych filmov na CSFD. 33 %