Bridget Jonesová: Láskou šílená (2025)

Rutinérsky zpracovaný schematický scénář ve schematickém tempu. Je to ryze komerční zábava pro fanynky původních filmů, které dospěly do podobného věku jako hlavní hrdinka a které se producent rozhodl peněžně vytěžit. Film nemá čím překvapit, ani čím oslovit širší obecenstvo. Zápletka je očividná hned od začátku. A komu by to nebylo jasné, může se podívat na plakát. Skóre zvedá dobré technické zpracování. 46 %

Bridget bylo po 30tce, ve druhém díle si užívali slibně se rozjíždějící lásku s Markem... Bridget bylo 43 a užívala si ve třetím díle samoty, než přišlo s Markem dítě a konečně se dočkala svatby! Bridget je po 50tce, má s Markem děti, ovšem Marek již zase není s ní. Další díly to mají náročný, ovšem u Bridget zavírám všechny oči. A proč? Je to jako v životě (tedy v tom mém určitě), jde to nahoru a pak dolů (a to nemám na mysli s májem milování...). V životě to jde nahoru a dolů - Bridget je na svém dně. Jak se k tomu postavit? Jak se odrazit a dostat zase nahoru? Jak minimálně změnit úhel pohledu? Bridget volí terapii láskou (vedle svých deníků) a tak jí dávám pozitivní hodnocení. Usmělu se, místy i rozesměji - jsem za to Bridget vděčná. :) SmíšekPA*

Přesně ten typ návratu, u kterého jsem si říkal"ano, chci vědět, co se s ní stalo"a zároveň měl trochu obavy, že to nebude úplně takové, jak jsem si pamatoval. Bidget Jonesová je zpět o něco starší, o dost zkušenější a s životem, který jí evidenteně připravil několik nepříliš vtipných kapitol. Tentokrá nejde jen o kalorie, cigarety a trapné momenty na večírcích. Jde o ztrátu, o děti, o snahu znovu najít samu sebe a ano, i o muže, protože bez nich by to pořád nebyla Bridget. Čtvrtý díl se snaží balancovat mezi lehkostí, kterou známe a vážnější notou, která se sem vkrádá s nečekanou vytrvalostí. Výsledek je trochu rozpačitý, jako když si vezmu své oblíbené sako z mládí a zjistím, že mi sice stále padne, ale už se v něm necítím úplně stejně. Humor tu je, ale působí, jako by byl pozván na poslední chvíli, některé momenty fungují skvěle a jiné vyšumí dřív než bych si stihl dolít sklenku vína. Možná právě proto má film zvláštní kouzlo, Bridget je pořád Bridget, jen už ví, že ne všechno se dá vyřešit deníkem a sklenkou Chardonnay.

Měl jsem strach a ze začátku filmu jsem ho měl furt, že to dopadne špatně, třeba jako totální odpadAjak to bylo dál. Říkal jsem si "Bože, zase tam serou ty modernosti. Asi aby se zalíbili náctiletým nebo nevím". Jedna postava dělá podcast, večer Bridget pouští Netflix, v TV se řeší klimatická krize... Rasy tam byly všechny, ale dost chyběla nějaká paní v hidžábu, ještě když je to z UK. A pro mé velké překvapení se tam neřešilo nic s LGBTQ, zázrak! Každopádně to z ničeho nic po pár minutách přestalo. Asi si odškrtali tabulku a mohl začít film, který mě opravdu bavil. Bridget se chová klasicky retardovaně, ale už to není tak hrozný, jako v předchozích dílech, přece i taková postava evidentně může trošku dospět. Chůze namrdaného kačera jí ovšem zůstala. Vtipný to asi nebylo tolik, jako předchozí díl, o to víc to ale bylo vážnější, dospělejší a i dojemnější vzhledem ke statusu vdovy se dvěma dětmi. Bridget pro mě není nostalgická záležitost, ale šlo vidět, že se tvůrci snažili zavděčit původním fanouškům, tudíž tu jsou i staří známí a to se cení. Skončilo to krásným happyendem. Koukal jsem na to v českém znění a musím ocenit původní obsazení, jen ten mladý zajíček byl otřesný. Své původní tvrzení, že je třetí díl nejlepší, tímto ruším, jelikož čtyřka je přece jen o chlup lepší.75%

Komentáře k snad již poslednímu dílu série (i když bych nepodceňoval schopnost hollywoodských producentů vytěžit populární postavy beze zbytku - Bridget může hledat a nacházet lásku i v domově důchodců) se nesou ve shovívavém duchu, pokusím se tedy, co se hodnocení týče, o totéž. Jeden a půl hvězdičky s přimhouřeným okem vytáhnu na dvě, víc ale ani omylem. Jestli jsem třetímu dílu nadělil 60% celkového dojmu, tady to je s bídou polovina. Pokud jsem v komentáři k Dítěti B. J. napsal, že hrdinka vypadá, že by už ve svém věku snad ani nemusela řešit antikoncepci, v pokračování se problém dále prohloubil. Šestapadesátiletá herečka hraje matku malých dětí a nechtěně tak odkazuje na realitu života filmových hvězd, které z kariérních důvodů odkládají mateřství co to jen jde, až jsou odkázány na vitrifikaci a náhradní matky. Renée se navíc stala jedním ze smutných symbolů hollywoodského tlaku na dokonalost a posedlosti udržení iluze mládí pomocí zásahů plastické chirurgie. Obličej poznamenaný (nejen) nesčetnými dávkami botoxu už bohužel není schopen potřebné mimiky a Renée v momentech, kdy má nasadit šibalský úsměv a ukázat hravost původní Bridget, působí rušivě a vyvolává smutek. Jediným kladem je přítomnost spolehlivého Hugha Granta, který je připomínkou toho, co kdysi v Deníku B.J. tak dobře fungovalo.