Brankář bydlí v naší ulici (1957)

Podobných dětských filmů je řada ačkoli 30., 40. a 50. léta jich přinesla jen minimum. To se teprve s kategorií dětský/rodinný film trhal pytel. Ostatně i pro Otu Hofmana, jednoho z pozdějších předních scénáristů tohoto typu snímků. Hokej byl zkrátka fenomén už v té době řadu let. Problém byl, že mimo zimu si kluci moc neměli kde zahrát. Mě ale nejvíc na filmu fascinovalo, jak se jako o největším soupeři počítalo výhradně s Kanadou. Na druhé straně první zlato získali až v roce 1956, takže tehdejší soudruzi nejspíš neměli moc možností, než souhlasit.

Československý film o dětském amatérském hokejové družstvu z Bezejmenné ulice. Před toužebně očekávaným zápasem s kluky z Čertovky musí mladí hokejoví nadšenci překonat krizi v mužstvu, zapříčiněnou špatnými školními výsledky a s tím související nevolí jejich rodičů je pouštět na tréninky. Taktéž týmu rozhodně neprospěje příchod nového hráče, syna hokejového reprezentanta Prokopa (P. Kočí), jenž svým neomaleným chováním téměř způsobí rozpad mužstva. Penzista Šácha (O. Korbelář), jenž se dobrovolně ujímá vedení a trénování mužstva a je pro kluky díky svému sympatickému vystupování morální autoritou, trvá na zlepšení školního prospěchu. V dětských rolích zaujal vnuk pana Šáchy, poněkud silnější postavy, jenž plní funkci jakéhosi jednatele neboli manažera týmu. Velmi vtipně na mě zapůsobil sen náhradníka Pepíčka Slámy, jenž se objevil na počátku snímku a v němž střílí gól za gólem nejdříve vrstevníkům, poté československému výběru a poté dokonce nepřemožitelné kanadské reprezentaci. Ze snímku režiséra Čeňka Duby je patrná radost a nadšení z hokeje u mladých kluků, bez níž by česká hokejová škola neměla nikdy tolik úspěchů. Současně Dubův povedený snímek vzdává hold všem neznámým mládežnickým hokejovým trenérům, jejichž práce a oddanost hokeji je nevyčíslitelná.

Výchovný příběh pro tehdejší sportujicí mládež:žákovské hokejové mužstvo překoná krizi, kterou způsobí zanedbávání mimosportovních povinností. Režisér Čěněk Duba v sobě nezapřel své věnování sportovní popularizační tématice až do svého odchodu do zahraničí. Viz. dodatek po tomto filmu ještě natočil svůj poslední tady a to sice ještě film Letiště nepřijímá. Jeden z posledních filmů předválečné star O.Korbeláře který byl jako důchodce Šácha výborný. Ve filmu můžeme spatřit zamrzlou Vltavu což zas v té době nebyla až zas taková událost či dnes už stařecký a legendární zimní stadion Štvanice. Ve filmu je také k nepřéhlednutí tehdy čtrnáctiletý kluk jménem V. Pucholt co by jako rozhodčí. Úsměvný dětský film který mě tenkrát docela vzal. A proto za 3*

Krásný dětský film. Otomar Korbelář jako moudrý mentor, snažící se kluky vést ke sportu a škole.

Je to příjemná a pohodová podívaná na kterou se dá.