Bierkampf (1977)

Achternbusch na Oktoberfestu aneb přehlídka trapností.(50%)

Hmm, můj největší šok tu spočívá ve zjištění, že s Herbertem Achternbuschem jsem již jednou tu čest (nevědomky) měl, jelikož tento provokativní komik a autorský tvůrce se výrazně podílel i na scénáři filmu Wernera Herzoga(!!)Herz aus Glas. Byl jsem hodně zvědavý, co je to za výtečníka, když jsem na Herberta a jeho komedie nedávno narazil. Vybral jsem si jeho zde nejsledovanější kus, často označovaný jako předchůdceBorataa... občas tápal, co s tím. Není to úplně marné, pár Herbertových výtrnižctví a gagů mě i pobavilo, některé scény vnímám jako zdařilé až geniální svým provedením jednoduchého nápadu – např. tu, kde ukecaný chlápek nad sérií piv dlouze povídá a povídá, zatímco polda Herbert nad ním neustále bezvýznamně přechází ze strany na stranu a vše je to stylizované (jako i řada dalších scén) do úžasně vystavěného statického záběru. Na svou dobu asi byla nevšední itamockumentárníforma, kdy vybrané scény s provokací uprostřed davu působí jako autentický záznam dění během nabité slavnosti. Žel čím déle tenhlePivní bojtrval, tím víc jsem místo svérázně poťouchlé legrace nabýval dojem trapnosti a ztracenosti v touze provokovat a šokovat dobové publikum... byť zároveň na rok 1977 pořád tak decentně a umírněně, že to šokující „kouzlo“ po necelém půlstoletí již trochu vyprchalo. Což může být částečně kladem, když oproti novějším spřízněným filmům tenhle dnes již mnohé diváky tolik neznechutí, ale... V poslední třetině se mi již lacině provokativní eskapády hlavního hrdiny omrzely a ani zbytek filmu v mých očích neprobíhal úplně bez kolísavé úrovně jednotlivých scén.[60%](01.11.2024)

Nálepka „německého Borata ze sedmdesátých let“ filmuBierkampfopravdu sedí. Sám režisér Achternbusch si v něm totiž zahrál muže, který se v převleku za policistu dostane na slavný německý Oktoberfest a provokuje jeho návštěvníky. Podobně jako v posledních filmech Sachi B. Cohena, i vBierkampfupramení většina komických situací z toho, že se Achternbusch chová jako hovado a při svých interakcích s náhodnými kolemjdoucími improvizuje. Styčných bodů s Boratem je zde ostatně víc. Ani u jednoho z filmů si nejsme jisti, do jaké míry je celá situace nahraná a do jaké se jedná o náhodu, a v obou případech bylo imho záměrem autorů někoho zesměšnit.Bierkampfmá tu nevýhodu, že je poněkud undergroundovější, méně líbivý a méně hollywoodský. Filmu prakticky chybí děj a zřejmě i proto nebyl film ve své době příliš populární. Z hlediska inovativnosti, unikátnosti a také odvahy režiséra se ale jedná o jedinečné dílo.(07.03.2011)

(NNF)Achternbuschovy filmy údajně nebyly pro svou statičnost a zaměření se na německou dobovou problematiku úspěšné (divácky i kriticky) ani doma, ani v zahraničí, ale dnes - vzhledem k popularitě mystifikací S. Barona Cohena - by mohly být znovu (d)oceněny. Přestože je řada satirických šlehů dobově podmíněná a úzce spjatá s napjatou atmosférou v Západním Německu sedmdesátých let (xenofobie, respektování autorit, otázka policejního státu), daná problematika je stále obecně platná a geograficky přenositelná i pochopitelná. Zasazení dějiště na oslavy piva je navíc divácky vděčné a umožňuje glosování negativních věcí, které jsou každoročně s Oktoberfestem spojovány v médiích (opilectví a vandalismus, znásilňování a hlasité zpívání), tudíž záleží jenom na tom, nakolik má kdo v oblibě dadaistický, místy až surrealistický humor, který těží z trapnosti daných okamžiků. (Najdou se ale i sofistikovanější vtipy v podobě hraní si se slovy - caim/comb a Wehr macht? X Wehrmacht.) Sympatické mi navíc je, že hlavní postava - white-trash, kterého ztvárňuje sám Achternbusch - je nesympatická a přestože se ve vyprávění setkáváme s flashbacky, ty neslouží k polidštění či pochopení onoho "charakteristického představitele člověka z lidu". Dalším výrazným kladem je, že nelze dost dobře rozpoznat, kdo je do anarchistické provokace zasvěcený (i když se dá odhadnout, že kromě Achternbusche to je jednak jeho filmová žena, jednak postavy, které ho spolu s ní pronásledují, a znásilňovaná žena). Jenom mi stále uniká, proč je Achternbuschovo příjmení (a Herbertovo jméno) spojováno s heimatfilmy, když o Bavorsko primárně nejde (závěrečná píseň obtěžované-znásilněné ženštiny je o domovině - Německu).(02.01.2011)

Srovnání s Boratem není úplně mimo: záškodník v převleku policisty konfrontuje reálné návštěvníky Octoberfestu a tím upozorňuje na nešvary oslav piva - vysoké koncentrace opilců, povolnost podnapilých žen (matka nechávající si od cizího muže hladit lýtko zatímco vedle dřepí potomci, to je jedna z nejabsurdnějších scén vůbec), četnost znásilnění. A v neposlední řadě na přehnaný respekt lidí z uniforem nebo třeba jen na to, jak je každý ochotný se předvádět, je-li v blízkosti kamera. Hodně drsná satira a já si dám dneska večer raději víno.(04.11.2010)