Babička (1971)

Moje oblíbená scéna je ta, kde se banda malých přežranců přetahuje o pečenou veverku a buchty, a když si to konečně přerozdělí, tak jeden z nich vykřikne "jdeme si hrát", a všichni hned letí a nechají vzácné žrádlo tak, něco popadá na zem, a nejspíš to všechno sežerou ptáci. Jinak proč je to označeno jako drama, je to pohádka hadra, děcka i dospělí se chovají absolutně nerealisticky, výrostci poslouchají starou bábrli, jako by k ní měli respekt či co, jejich fotři nechlastají jak duhy, a to ani při zabíjačce, nikdo nemá žádné negativní vlastnosti, je to taková Chaloupka na vršku. Ze školy vím, že Babička je romantizovanou postavou, to jo, ale tady je silně romantizované úplně všechno. P.S. Miluju ty komentáře, že to nemá děj atd. Proboha co jste čekali? Že tam přiletí vetřelci a začnou obsazovat Staré bělidlo, a babka vyskočí s bouchačkou a začne je masakrovat jako Ární Schwarzenegger?

Tak to dopadá, když se televizní rutinér pokusí o umění a z poetického vyprávění, které těžkou dobu idealizuje pohledem nevinného mládí, udělá místy až bizarní trip. Protože tak nějak by to nejspíš vypadalo, kdybyste Babičku četli zhulení. Spousta halucinačních vizí a artové symboliky, ke které má zřejmě patřit i to, že jsou celé dlouhé pasáže do filmu nasazeny dvakrát a opakují se jako zaseklá gramofonová deska (tanečky kolem ohně, střet Jakuba s Picolou, i mnohé další). Naštěstí je předloha natolik silná, že si dokáže udržet hodně ze svého kouzla, posílená navíc některými poměrně chytrými úpravami, jako je vytažení Viktorčina příběhu z pouhého vyprávění a jeho zasazení do přítomnosti. Výsledku napomáhá také několik silných okamžiků vytuněných hudbou Luboše Fišera, a zejména pak neuvěřitelně emotivní závěrečná část, u které je téměř nemožné zadržet slzy. A k tomu pochopitelně vynikající obsazení. Ať už je to mladičká Libuška Šafránková jako Barunka, Jarmila Kurandová jako kouzelná babička, která přes pohádkovou auru zůstává ve svém smutku hluboce lidská, ale především excelentní Libuše Geprtová jako nezávislá, hrdá Viktorka podléhající tragickému osudu v podobě uhrančivého Petra Čepka. Adaptace, ze které mám stále rozporuplné pocity, protože tu jsou momenty úžasné, ale bohužel také momenty úděsné.

Přiznám se bez mučení, že nejznámější dílo Boženy Němcové mě nikdy nelákalo, ve škole nám ho nenutili, a tak jsem dlouhá léta znala jenom základní kontury příběhu. Moskalykově televizní verzi se nedá upřít atmosféra ani dobré herecké výkony (perfektní debut naší Libušky). Bohužel mi ale nesedly jinými uživateli zmiňované snové scény, opakování totožných sekvencí, ve druhé části jsem dokonce měla pocit, že některé scény musely být vystřižené (špatná návaznost záběrů). NaV zámku a podzámčíse vždycky podívám radši.

Knihu jsem četl na základní škole, což je asi ten nejhorší čas, kdy bych ji měl číst. Díky tomuhle filmu jsem dostal chuť si ji přečíst znovu, tentokrát s mozkem. Moskalyk dal dokupy opravdu krásný film, který vznikal jako televizní produkce, ale vypadá zatraceně dobře. Musím vyzdvihnout výkon Libuše Geprtové, který bere dech. Pan Luboš Fišer tady jede totální bomby.

Tak jak jsem starší verzi dal dvacítku, tady nedám ani tu. Scénář je zbytečně a šíleně roztahaný a při tom nemá co říci. Nejvíce mne však rozesmálo, že skoro dospělé děti bydlící mezi poli vidí poprvé v životě káně na obloze a musejí se tázat babičky, co to je. 
Starší verze byl milosrdná svou stopáží a to se tady rozhodně říci nedá. A herci mohli dělat co chtěli, napravit to nemohli. Role otce, který údajně nemluví česky, tak raději nemluví vůbec je hodně pochybná. Ani při loučení nic neřekne. Jediné plus je zde krásná hudba pana Fišera. 
Bezradnost ve scénáři je patrná hlavně ke konci. Babička již skoro umírá, ale bylo nutno dodržet stopáž. Tak se tam nacpaly všechny možné použité záběry a hromada retrospektiv to tedy zachraňuje. Tu stopáž ne celý film. 
A ještě poslední poznámku, i autoři filmu si asi byli vědomi toho, že příběh samotný nestojí za nic a proto babičku šoupli stranou a rozebrali do detailů příběh Viktorky a dalšího páru. Zde se kupodivu jde na vojnu na sedm let, ale ve staré verzi to bylo na čtrnáct. 
Tohle televizní zpracování já osobně považuji za hodně slaboduchou slátaninu.