Auschwitz (2011)

Uwe Boll po spackanom far cry dostal šancu a skúša poľský auschwitz. Ani som nevedel že to točil práve on. Film mi dal asi toľko ako realná návšteva auschwitzu v osvienčime. Veľmi málo. Akoby to bol len taký podpriemerný dokument ktorý vám vela neukáže ani nepovie. Vďakabohu sú aj lepšie dokumenty ktoré stoja za pozretia viac ako Bollow Auschwitz. 2*

Pôsobilo to viac ako nejaký stredoškolský referát filmovou formou než ako film. Naneštastie vrátane tých hraných častí. Jedna hviezda za to čo sa mi páčilo - vykreslenie toho ako sa nemeckí vojaci vysporiadavajú s nejakým novým zadaním likvidovať ľudí vo veľkom. Oproti tradičnému obrazu koncentráku ktorý väčšina pozná ako dobre bežiacu mašinériu cyklu vlak-triedenie vecí-sprcha-zyklon B-žároviště to bol zaujímavý uhol pohľadu.

Pár slov o tom, v čem je Bollův Auschwitz lepší a etičtější než Schindlerův seznam od Spielberga. ____ Podle mě není od věci položit si otázku, proč jezdí tolik lidí do Osvětimi. Osvětim, což je takový symbol celého Holokaustu (ne snad kvůli počtu obětí, ale protože se na rozdíl od jiných táborů zachoval a nebyl Němci zplanýrován), navštíví každoročně skoro milion lidí. Dokonce se jednu dobu uvažovalo o omezení počtu návštěvníků. Proč tam ty lidi ale jezdí? Typická odpověď zní, že kvůli pietě, vzpomínce, aby se historie nezopakovala, nicméně skutečnost je taková, že převážná část lidí tam jede spíš ze zvědavosti, často z takových až bulvárních pohnutek zhlédnout a pocítit místo, kde zemřelo přes milion lidí. Tudíž Bollův přístup, který pojal Auschwitz jako exploataci lákající diváky na šokantní podívanou, odpovídá vlastně mnohem víc pravdě než pietní přístup Spielberga, jehož Schindlerův seznam je takovým tím typickým památníkem Holokaustu. Fakt, že je ten Bollův film dosti žalostně zrežírovaný, nevěrohodný (po vhození cyklonu se vždycky zhaslo a mrtvoly nebyly po otevření komory rozházený všude kolem po podlaze, ale na jedný hromadě ap.), že je vzhledem k rozsahu tragédie až komicky komorní a hlavně ani trochu šokantní, na celé věci nic nemění. Převážná většina lidí jezdí do Osvětimi přesně kvůli tomuhle. Schindlerův seznam je vlastně dosti kuriózní v tom, že i když jde o celkem progresivní film, natáčený dokumentárním stylem a se zajímavě zvolenou postavou na pomezí, jakmile dojde na scénu transportu, film se zásadně mění a nabízí sled konvenčních záběrů jak z nějaký příručky: exteriér s vlakem, vagon uvnitř, rampa s esesáky, pohled na komín, cesta do sprch, napětí uvnitř komory. Boll to uchopuje trochu jinak, a i když vzhledem k jeho režisérským limitům vyznívá film nakonec dost krotce a jalově, odpovídá tomu, co od návštěvy Osvětimi většina lidí ve skutečnosti očekává.

Hudbu dělá komorní dvorní dáma Uwe Bolla Jessica de Rooij a sama osobně hraje ve filmu na doprovodné piano. CITÁT - Já se nechci sprchovat........... Uwe Boll tu v dokumentárním žánru vystihuje krutost, beznaděj a osud židů odvezených do koncentračního tábora v Osvětimi. No a protože je to Boll je ve snímku spousta krutosti, šokujících záběrů a hnusu. Příkladem je scéna v 16 minutě - opravdu jen pro otrlého diváka. V jednom záběru je vidět Uwe Boll v malém cameu jak se jako hlídač opírá o dveře "sprch". Snímek je hodně krutý. Na ČSFD je udána délka filmu 75 minut, já mám film dlouhý jen 45 minut, ale řeknu vám tahle stopáž bohatě stačí. Vyblít se můžete i po těch 45 minutách. Kameru vedl, jako vždy Mathias Neuman, SS Guard - Uwe Boll, Asociate producer - Stefan Boll a hudba už byla řečena (napsána). Těžko říci, co si o snímku myslet. Byl krutě pravdivý a hlavní otázka je - myslel to Uwe upřímně?

Trochu nechápu smysl tohohle celého filmu. Po vizuální stránce to alespoň u hraných sekvencí není taková hrůza jako je u Uweho obvyklé, nicméně několik rozhovorů a k tomu jedna hraná sekvence a pár archivních záběrů? Sorry ale myslím, že i televizní produkce mohou nabídnout více, než tahle snaha o to být šokující, která se míjí úplně účinkem.