Attack of the Killer Tomatoes! (1978)

O zabijáckejch rajčatech jsem slyšel už dřív ale popravdě jsem nevěděl, že jde o víc filmů. Takže moje první seznámení s killer rajčaty bylo s filmem "Killer Tomatoes Strike Back!"(3 díl). A musím uznat, že jsem se bavil. Tak jsem se rozhodl zjistit kde to všechno začalo. A musím uznat, že oproti třetímu dílu je to hodně slaboučký. Ve většině případů převažuje špatnej humor nad tím povedeným. Jestli jsem u trojky psal, že se  těch rajčat dalo vymačkat daleko víc tak tady to platí dvojnásob.

Takto to dopadne, ak sa ľudia bez humoru rozhodnú nakrútiť ultra/mega/vtipnú paródiu. A rovnaká partia ľudí bez vkusu a srandy si povie: buhaha, toto je kult jag sviňa! Nuž a odvtedy tróni kadejakým rebríčkom a knihám kultových filmov. Z ktorých je ale naozaj podarených a čímsi osobitých ako šafránu. Je to číročíry odpad, o ktorom nemá zmysel vôbec nič konkrétne písať. Preto opíšem len predstavu, ako na mňa zapôsobil a prečo si vyslúžil až jednu hviezdu: Kedysi dávno k nám zavítala rodinná návšteva. Mali dvoch chlapcov. Na raňajky dostali maslové chleby a nakrájané rajčiny. Na stole k nim mali soľ. Vtom obaja chalani zaprotestovali: "My nechceme soľ, ale cukor!". My sme sa začudovali, že oni si rajčiny nesolia, ale sladia. Oni zase, že my si ich solíme. A dodali: "Prosíme si práškový cukor!". Dostali. Výdatne si popráškovali rajčinové lodičky a schuti nimi zajedali maslové chleby. Pri predstave tej chuti sa mi obrátil žalúdok. Nuž a presne taký pocit som mal z filmu. Pri jeho sledovaní som si spomenul práve na túto príhodu. A nakoľko film aj príhoda z detstva boli o rajčinách, má film hviezdu.

Filmový komiks, plný bizarných postavičiek, so scenárom hodným nejakého ocenenia. Ak máte chuť na niečo, čo sa protiví vášmu vkusu a obsahuje niekoľko chytľavých pesničiek ( úvodná theme ), niečo čo hraničí s paródiou, ale predsa len si necháva zdraví odstup od žánru, niečo čo má kultový status a niečo, čo proste treba vidieť, STE NA SPRÁVNEJ ADRESE!

Tenhle film mi názvem nebyl neznámý a vždycky jsem si představoval jak takový útok rajčat bude vypadat. No a nevypadá nijak. Rajčata se prostě valí, ať už obyčejná, nebo přerostlá a lidi před nimi utíkají, křičí a občas nějak umřou. A hlavně to není horor, ale parodie a to parodie mimořádně divná. Humor je většinu času za hranou absolutní debility (parašutista, tančící vojáci), občas se povede zásah do černého (chlápek křičící Tomato v jídelně, spící senátní výbor, který mi připoměl jednoho našeho knížepána) a ke konci jsem se přistihl že se proti své vůli celkem bavím. Hlavně když se zbraní hromadného ničení stává příšerná ukvílená písnička Puberty Love, jejíž originál jsem v rámci objevování hudby 70 let našel (ke shlédnutí tadyhttp://www.youtube.com/watch?v=bYDgjY7_jW8). Ale celkově stejně strašná blbost a nechápu ty tři pokračování.

Ani to neviem riadne definovať. Na komédiu málo vtipné, na horor postrádajúce všetko hororové, rajčinového pretlaku málo, plagát je najlepší, názov dvojnásobne prekonáva každú minútu filmu. Tvorcovia pracovali so zámerom vytvoriť komédiu a bolo by lepšie (vtipnejšie) kebyže sa Útočiace rajčiny tvária vážnejšie, alebo rovno vážne a brutálne. To by bola prča. Divák čaká že bude môcť aplikovať frazeologizmus "tak zlé, až dobré"- čím si najviac a rýchlo narazí čeľusť (áno, aj Čeľuste sú tu paródované). Priveľmi sterilne usmiate, nudné a všestranne neškodné, bez iskry, ktorou srší len názov.