Anastázie (1956)

Americkádrámaje síce fikciou, ale veľmi príjemnou. Tvorcovia sa chytili ruských reálií a naservírovali príbeh o znovu nájdenej ruskej princeznej Anastázii. Úžasné kostýmy, dobové prostredie a celkom dobre vystavaný príbeh. Nič viac netreba. A pre fanúšikovIngrid Bergmanje toto dielko pohodovo stráveným časom.

Veľmi dobrá historizujúca romantická dráma, ktorej príbeh sa výborne pohráva s fiktívnym príbehom kňažnej Anastázie. hollywoodska produkcia nepripúšťa chyby, ale podobne ako väčšina filmov z tohto obdobia pečať času tu cítiť veľmi výrazne. Herci podobne ako produkcia hrajú svoje noblesné roly s presvedčivým šarmom. Ingrid Bergman je v úlohe Anastázie skvostná. Jej o 5 rokov mladší a herecky omnoho menej skúsený herecký partner Yul Brynner, za ňou nezaostáva hoci mal na konte len pár filmov, ktoré sa dali spočítať na prstoch jednej ruky, Ako ruský generál Bunin si počína rovnako rozhodne ako neskôr pištoľník Chris vSiedmich statočných. 75%

Divné, že mi tento širokouhlý farebný spektákel z pozornosti dosiaľ unikal. Pretože sa môže s hrdosťou oprieť o typické znaky tohoto typu i žánru a ponúka pekné "divadlo" s klasickou konšpiračnou teóriou o stratenej dcére ruského cára Mikuláša. Kostýmy, výborné herecké výkony ústrednej dvojice a pekný príbeh, sic romantický, ale dobre fungujúci. Smerom k záveru je to síce hlavne o romantike, ale dá sa to aj pre chlapa prekusnúť, keďže všetko ostatné funguje ako má. Charizmatický Brynner s balalajkou v jednej scéne ako keby sa vrátil k svojej pôvodnej profesii.

V dobe vydania vzbudil film určite viac záujmu, vzruchu, konšpirácie. Vtedy ešte totiž skutočná Anna žila a naozaj sa špekulovalo, že to môže byť Anastázia, že niekto boľševické besnenie prežil. Dnes už po testoch DNA máme vo všetkom jasno a tak ten opar záhady zmizol. Bergmanová je super, ale naozaj hrať mladicu po štyridsiatke, bolo to trochu vidieť, že 27 nemá. Priviedlo ju to však späť na americké výslnie a je zvláštne, že kým pred 60-70 rokmi vás za mimomanželskú aféru totálne odsúdili, dnes je to v Hollywoode priam povinnosť a najlepšie každý týždeň niekto iný v posteli.

Člověk by neřekl jak složité může být najít poměrně známý film, ale zadařilo se a můžu si odškrtnout další klasiku. Anastasia vypráví příběh co by kdyby. Co kdyby princezna Anastázie přežila řádění bolševiků a po 10 letech útrap, amnézií a psychických problémů začala nacházet sama sebe? Výprava, hudba a především herecké výkony jsou fantastické. Plešatý Yul Brynner vtrhl v roce 56 na plátna s obrovskou razancí hned ve třech klasických filmech a je skvělý, ale do kapsy ho strká Ingrid Bergmanová. Obrovská hvězda 40. let, která na roky zmizela, aby se triumfálně vrátila. Další desetiletí k ní milosrdná nebyla, většinou v každé dekádě na ni čekala jedna, max dvě velké role, ale tady je úžasná. Zlomená, pochybující, ale i hrdá, plná citů a vášně. Oscar přišel zaslouženě. Bohužel samotný film tak skvělý není. Začátek připomíná My Fair Lady, později se to místo dramatu mění na romantickou pohádku o hledání rodiny a lásky. Jenže ta romance ( nevyřčená) je naprosto vycucaná z prstu a navíc na konci nedořešená. Stejně jako totožnost hrdinky. Ten utnutý konec rozhodl mezi 3 a 4 a já dávám slušné 3*.