Akce Monaco (2025)

Dokudrama o těžkém životě občansky a politicky aktivních lidí a mechanismu státního aparátu. Občas pěkné archivní záběry. Zaujala mě myšlenka, že lidí sympatizovali s komunismem, protože věřili, že zajistí mír. Samožřejmě ovlivněni sovětskou propagandou. Jak si položil otázku filosof a ekonom Tomáš Sedláček - byla by u nás Sametová revoluce, kdyby HDP rostlo raketově jak v Číně? Myslím si totiž, že spíše než o svobodu jde lidem o to, aby se o ně někdo staral. Viděl jsem na České televizi.

Námět vypadal zajímavě, ale zpracování je na palici. Jelikož až teď, když jsem si přečetl oficiální text distributora, jsem si dal dohromady, co se v té Bratislavě tehdy vlastně stalo, tak to podle mne Dušan Trančík prostě nezvládl.

Filmu som po Cinematiku, kde ma uspal, dala druhú šancu v TV. Bohužiaľ sa môj dojem nezlepšil. Aj keď vždy treba chváliť a podporovať dokumenty, ktoré sa venujú neveľmi prepieraným miestam našej novodobej histórie, mám veľký problém s týmto spracovaním. Snaha o vyššiu atraktivitu pre diváka rozbila celú dramaturgiu, odkláňa jeho pozornosť kade tade, obťažuje ho zbytočnými scénami. Nebyť popisu k filmu, neviem vlastne ani presne čo bola Akcia Monako.  Zanikla v množstve odbočiek a kvázi hraných scénok, ktoré ma už od začiatku otravovali. Film sa tak stratil sám v sebe, hoci rozumiem, že chcel spomenúť všetky súvislosti a dať udalosti do kontextu. Škoda no.(19.11.2025)

Historicko-politické doku-drama přibližuje jednu z nejúspěšnějších akcí StB. V roce 1948, po únorovém komunistickém puči, se stal levicový intelektuálÉtienne Manacʼhfrancouzským generálním konzulem v Bratislavě. StB začne vydírat správce konzulátu a přinutí ho ke spolupráci. Jím neoprávněně získané tajné dokumenty později použije k vykonstruování obvinění konzulových přátel a k zinscenování politického monster procesu. Výsledkem AKCE MONACO byly dva tresty smrti a drakonické tresty odnětí svobody dalších osobností. // Scénář vychází především z knižnípředlohyvynikajícího historikaJozefa Jablonického. Celou kauzu pak komentují další historici z české i slovenské strany, ale především dcera konzula Étienna Manacʼha, silná a úctu vzbuzující žena, paníBérénice.Ta prožila dětství ve vile na ulici Galandova v Bratislavě. Do té se ve filmu vrací a vzpomíná na otce, na atmosfericky temnou dobu, se všudypřítomným strachem, paranoií, smrtí. // Jsem ráda, že se panu režisérovi podařilo nakonec sehnat finance a natočit tenhle film. Jak sám řekl, není určen pro divácké masy; těžko můžeme v této „době povrchní“ očekávat z důvodu jeho promítání nabité kinosály, a tedy finanční zisk. Je spíš určen pro film-kluby, zájemce o historické souvislosti. Hrané vsuvky jsou vytvořené rekonstrukce ve stylu Mohlo To tak být a tím pádem se pan režisér neobešel bez známých klišé (ke svačině odporně mastná tlačenka, ruský agent tančící kazačok, klobouk ve větru, způsoby výslechů apod.) Občas jsou dějinné souvislosti obestřeny mlhou, kvůli časovému odstupu a snad i proto, že pro pana tvůrce nebyly všude otevřeny dveře. Navýšila jsem ovšem hodnocení právě kvůli osobnosti pana režiséra, který v čase Q&A s trpělivostí, ohleduplností k pozůstalým, grácií, pozorností, šarmem zralého člověka, jenž se dlouhá léta pohybuje a tvoří ve filmovém prostředí, odpovídal a neuhýbal, přednášel svá stanoviska a pocity vážně, se zodpovědností → řeč neúnavného muže.Děkuji. P. S.:Okrajově, leč v souvislostech, byl zmiňován snímek Costy-GavraseDoznání (1970).(01.07.2025)