Agenti v sukních: Jaký otec, takový syn (2011)

Martin Lawrence jako Bábina mě kdysi bavil, ale tady už jen opakuje stejná čísla bez špetky svěžesti. Vtipy jsou ohrané, trapné a často až bolestně nucené, hudební vsuvky připomínají spíš nepovedý školní muzikál než komedii a Brandon T. Jackson mě většinu času spíš iritoval než bavil. Ano, občas se objeví snesitelný moment, ale to je zoufale málo. Místo smíchu převládá stud a pocit, že sleduju sérii, která už dávno měla skončit. Pro mě zklamání a jasný důkaz, že i oblíbená postava se dá dokonale vyčerpat.

Evidentně se udělal krok zpět a film si odpustil extrémy. Nicméně už to nefunguje. Obzvlášť, když si vezmu jak hnusně (a nevtipně) v masce “syn” vypadá. Přece jen ten moment potenciálního vtipu “stará bába není stará = zvládá fyzicky co by neměla” v jeho případě logicky vůbec nefunguje. Mělo zůstat jen uprvníhofilmu.

Bylo jasné, že pokud se tato bizarnost odehraje potřetí, tak do třetice si už filmaři jen s jedním převlekem nevystačí. Chtělo to silnější kalibr. Zapojit se musel i syn. Zápletka je opět taková všelijaká. Místo, aby syn svědčil a dostal běžný úkryt, začne se maskovat na dívčí škole jako studentka. Což o to, maskéři se opět vyznamenali, ale jinak snímek běží v zajetých kolejích, kdy hlavní hrdina (ten mladší) řeší hlavně problém s tím, jak se přes maskování vymočit a nevyhne se mu ani láska. Jenže ani přes dvě přestrojení už zkrátka opakovaný vtip není vtipem. Místo rozverných dětí tu máme studentky. Filmaři také zapojili více hudby, vcelku poslouchatelné, nejspíš ve snaze oslovit mladší publikum. Jenže co naplat. Vždyť kde vzali scénáristu, když ten do té doby žádný scénář nepsal a ani po tomto filmu se nevyznamenal.

Říká se, že do třetice všeho dobrého. Bohužel to však není případ této série, protože tady se spíš jedná o rčení od desíti k pěti. Už předchozí díl dával jasně najevo, že tvůrcům rapidně dochází nápady, humor se stával čím dál tím víc jednodušší a o kvalitě příběhu ani nemluvě. Agenti v sukních mají nevýhodu v tom, že postava Bábiny (Martin Lawrence) nedostala tolik prostoru, na jaký jsme zvyklí, a do popředí se dostal Brandon T. Jackson jako Trent, jehož studentský život je prakticky hlavním tématem celého filmu, což snímek posouvá kvalitativně někam směrem k americkým komediím pro náctileté. Samotný Jackson a jeho herecký projev mi moc nesedl, jeho dějová linka mě vůbec nebavila, love story působilo doslova trapně. Lawrence se také zrovna dvakrát nepředvedl, jediná fakt vtipná postava byl asi herec Faizon Love. Příběh nuda, humor téměř nulový, scénář o ničem, a pak k tomu všemu ještě ten otřesný hip hop pro náctileté. Hnus. Další díl už asi raději vynechám. 2/10.

Scenár je prispôsobený tomuto desaťročiu, hlavne jeho začiatku, keď sa to všetko lomilo. Už to nie sú prvé roky nového milénia, nastupuje sociálno sieťový systém. Aj keď ho tu takmer vôbec nebadať, je tu cítiť. Každopádne sa snímok ako tak podaril, má niektoré malé plusy, ktoré pre nudný večer pridajú body. A to nieje v tomto prípade až tak na zahodenie.